„Kdo si hraje, nezlobí.“
Zima je tak trochu časem nudy. A občas se musí i uklidit. Při probírce regálů mi padl zrak na jakési staré elektromotorky, které jsem zachránil před sešrotováním. Myslel jsem, že jsou to krokové motory z nějakých starých plotrů. Heuréka, budeme vyrábět elektřinu! Zkusit si tuhle srandičku, na to mi nikdy nezbyl čas.
„Kdo si hraje, nezlobí.“
Na Youtube jsem narazil na video s návodem na využití staré CD mechaniky jako dynama pro nabíjení mobilu. Točit kličkou několik hodin asi nebudu (ačkoli několikadenní vandr s androidem v kapse by uměl změnit názor), ale svítilnu na kličku prubnu.
Expediční stožár se osvědčil, ale s jídlem roste chuť. Rozhodl jsem se, že 5,8m mi nestačí a koupil další duralové trubky.
Blízkost Polska mě přinutila přemýšlet o odblokování mojí, před nedávnem koupené, stanice President Grant II. Možnost přepnout jedním tlačítkem do nulek mě lákala tolik, že jsem to nakonec udělal. Přeštípnout jednu propojku a přepnout jumper. Výkon zůstává 4W, takže žádný problém.
Byl jsem dotázán, jestli existuje časovač, který umí sepnout na jednu minutu vždy po patnácti minutách. Ve dne. Na trhu nic takového samozřejmě není.
Při plánování expedic na kóty, které nejsou dostupné autem, se ukázalo jako nezbytné vyrobit nějaký obal, ve kterém by se dobře nosily všechny součásti antény ( včetně teleskopického stožáru). Rozhodla jsem se proto ušít něco praktického a jednoduchého.
Svoje začátky jsem absolvoval s magnetkou ML-145 na plechové střeše. Následovala anténa typ "borovička". Skládaný dipól zavěšený na borovici původně 7 metrů nad zemí a postupně zvedaný až na poslední větev do výšky témeř 16m. S jarem a příchodem bouřek přišel čas demontáže. A otázka, co dále?
Mnohokrát jsem slyšel o hořících LiPol bateriích a pokaždé si v duchu klepal na čelo. Tohle se mi, člověku s odborným vzděláním, přece stát nemůže. Jak krutě jsem se mýlil!
Na některých vršcích o strom nezavadíš. Takže jsem pro expedice hledal jednoduchý a lehký stožár. Nabízené hotové výrobky mě odradily cenou nebo hmotností.
Původní nápad napájet CB z 12V zásuvky má u mého vozu jednu chybu - zásuvka funguje jen při zapnutém zapalování. To pro mne ještě není důvod sundávat plasty a řešit to. Při montáži odrušení napájení jsem ale zjistil, že mi chybí na napájecím kabelu přesně ten kousek, který tvořil 4 závity toroidem.
Hned, když jsem se nabažil prvních spojení s magnetkou na plechové střeše, začal jsem uvažovat o něčem lepším. A protože moji předkové kromě listnáčů zasadili na zahradě i borovici, rozhodl jsem se vyrobit nějakou visící anténu a přivázat ji do koruny. A začalo pídění se po informacích.
Když jsem podruhé za deště dostal smyk a skončil na zemi, došlo mi, že rekuperační brzda sice šetří energii, ale na mokrý asfalt se prostě nehodí. Proto jsem na palubní desku přidal vypínač rekuperace.
Téma diskutované donekonečna a všechno je málo. Nedávno jsem se setkal s názorem, že kabel, ze kterého leze vlhkost a opředení je jen trochu začernalé, je v pohodě, protože má ještě ten plech okolo. Je, nebo není to pravda?
Také za jízdy u slabých stanic posloucháte kromě hovoru také rušení ze zapalování motoru, motorků stahování oken, komunikaci palubního počítače a podobné hluky? Uznáte, že to není nic příjemného. Řešení je jistě mnoho. Proč tedy nepoužít jednoduché a přece účinné.