Alternátor z elektromotoru
„Kdo si hraje, nezlobí.“
Zima je tak trochu časem nudy. A občas se musí i uklidit. Při probírce regálů mi padl zrak na jakési staré elektromotorky, které jsem zachránil před sešrotováním. Myslel jsem, že jsou to krokové motory z nějakých starých plotrů. Heuréka, budeme vyrábět elektřinu! Zkusit si tuhle srandičku, na to mi nikdy nezbyl čas.
Vytáhnul jsem z hromádky dva kousky a šup s nimi na stůl. První zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat. Jednofázový motor s rozběhovým vinutím 90°. Tak nic. Máme další. A zase pech. Ale přeci jen o něco lépe. Třífázový asynchronní motor 220VAC s vinutím do trojúhelníku. Pořád nic moc, ale vítěz. Stočím rotor na soustruhu, přilepím nějaké magnety a bude. Pár šroubů a byl jsem uvnitř.
A další smutek. Žádné kuličky, jen kluzná ložiska. To už jsem celou věc začal brát jako hraní a zkoušení čehokoli. Počítání pólů vinutí dopadlo líp. 4 kousky = nižší otáčky = do skóre přibyly kladné bodíky. Našel jsem na netu magnety žádaného rozměru, upravil rozměry podle ceny (i zvědavost a hračky mají své cenové limity), objednal a přemýšlel, jak je vložím do rotoru.
Stáčení rotoru z plechů proložených mosazí jsem škrtnul z programu a rozhodl se jen navrtat díry. 8 děr Ø15 s plochým dnem do plechů nastojato, to je přece výzva. Koupil jsem dva vrtáky, jednomu srazil špici a náhrada frézy je hotová. A hurá na vrtačku. Výsledek dopadl podle očekávání = špatně. Vrtání ještě ušlo, ale ploché dno ne a nejde. Že uprostřed zůstane důlek mi bylo jasné, ale vrták bez špice stejně tancoval v díře jako profesionálka hula hoop. 15mm nebo 17 ... to je mi vlastně jedno. A tak nechám vrták kopat do plechů, odtrhávat kusy, vychlipovat plechy kolem sebe, ohýbat hliníková čela rotoru ... prostě děs. Dobře mi tak. Měl jsem to stáhnout soustruhem. Nakonec se jakési díry povedly, ovšem hanba mi byla důstojnou společnicí. Nu což. Kdo nezkusí, nedoví se.
Koupil jsem dvousložkové epoxydové lepidlo a chystal se lepit. A další průšvih. On je v tom jako plnidlo kov. Tak to jsem nevychytal. Dost na tom, že budu lepit magnety do děr v železe. Další magnetické zkraty lepidlem už se mi zdály fakt moc i na "poprvéajenpokus" hračku. Se zatajeným dechem zkouším, co tam dali. Jupííí! Magnet si lepidla nevšímá.
Magnety jsem si označil všechny na stejném pólu křížkem - je mi jedno, co je sever - není mi jedno, jak se budou střídat. Nastala další veselice. Magnetu se do díry nechce. Tedy chce, ale bokem a většina pokusů, otočit ho pólem dolů, končí fiaskem. Nářadí, ruce, stůl, rotor, všechno je zmatlané lepidlem a magnet trvá na svém s klidnou a vytrvalou silou neodymu. Rozmíchané lepidlo na 8 magnetů tuhne po vložení druhého. Naštěstí mě napadlo klapnout magnety na sebe a vkládání dalších už je brnkačka. Vložit celý válec, spodní nechat, zbytek bokem stáhnout. Ale celou dobu musím myslet na ten poslední. Děr 8, magnetů 8, to znamená, že poslední bude zase fuška. Byla, ale povedlo se.
Zasunul jsem rotor do statoru a při pootočení poslouchám kovové zvuky. Někde zůstala špona. Beru brusku a ubírám všechno, co přečnívá. I hranu jednoho magnetu, který nesedl až na dno. Hlavně nezapomenout šmrncnout ho barvou. Skládám znovu a už se točí! Beru aku vrtačku a měřím napětí naprázdno. Při 1100 ot/min slušných 107V. Čekal jsem sice o dvacku více, ale co už. Zkouším žárovku - svítí, jak bych na 100V čekal. O další zlepšení se postaral třífázový usměrňovač ve stylu vrabčí hnízdo. Naprázdno 146V. To už by mělo stačit na spínané zdroje. Zkouším pár menších a jedou bezchybně. Takže celá sranda dopadla plus minus tak, jak jsem chtěl.
Testování je u konce. A hotový výrobek půjde zpět do regálu mezi motory. Jestli zase dostanu chuť dělat generátor, bude lepší. Většinu toho, co se dalo udělat špatně, jsem si vyzkoušel. A ve skladu čeká ještě jeden stejný motorek. Uvidíme, kolik z něj dostanu tentokrát.