Netopýři na sopce
Poslední lednový víkend a počasí jak v březnu, kdo by odolal jarnímu výletu? Naložili jsme plné auto psů a dětí, přibrali redukovanou expediční výbavu (anténa Black Pirat, 30m klubko koaxu, rádio Grant, + jeden akumulátor a ručka Alan 42 s půlmetrovou GP) a vyrazili směr Slezská Harta. Už dlouho si brousíme zuby na kopeček Velký Roudný a dnes je ten správný den pro jeho průzkum. Jeho sopečný vrchol, připomínající pohádkovou Osamělou horu, vidíme v dálce před sebou snad už od Opavy. Vypadá to slibně.
Autem se dá dojet poměrně blízko a pak už zbývá jen naložit si na záda veškerou vysílací techniku (byla by to přece nuda chodit na výlety jen s chlebníkem jako všichni ostatní) a vyšplhat příkrou strání nahoru.
Na vrcholku by měla být rozhledna, ale zůstává do poslední chvíle skrytá za vysokými stromy, takže se objeví, až když už člověk přestal doufat. Velký Roudný je zjevně oblíbené poutní a turistické místo – je tu velmi rušno. Nakonec se nám přece jen podaří se prodrat zástupy výletníků na rozhlednu a Grizzly zkouší vysílačky.
Je dost větrno, takže po řádném prochladnutí usoudíme, že bude výhodnější zařídit si vysílací stanici dole u piknikového stolečku, čímž jsme se mnoha turistům postarali o zábavnou atrakci. Pozorovat dva experty, jak promrzlýma rukama montují anténu za snaživé výpomoci dvou zablácených psů, to musí být pohled pro bohy.
Anténu jsme přivázali gumicukem k opěrnému sloupku piknikového stolku, takže jsme si ušetřili práci s kotvením.
A už začíná lov na vlnách. Chvíli máme pocit, že je s anténou něco v nepořádku, protože slyšíme jedno velké TICHO. Pak ale Grizzly záhadu objasní – ono tu prostě neexistuje rušení. Všechny šumy, praskoty a hvizdy, na které jsme z Ostravy zvyklí, tady nemá kdo nebo co generovat.
Chvíli posloucháme rozpravy kolegů z Olomouce, kteří na nás nereagují, protože se svolávají pomocí tónových voleb a brejky ignorují. Pak zachytíme známé stanice z Ostravy a pokoušíme se navázat kontakt. Od piknikového stolku bezúspěšně, nikdo nás neslyší. Grizzly to nakonec nevydrží a vybíhá znovu s ručkou na rozhlednu, aby porovnal vysílací podmínky. Já zatím vytrubuju všeobecnou výzvu na všech „domovských“ kanálech, kde by se touhle dobou dal předpokládat nějaký provoz. Marně. Ostrava i Karviná mlčí. A tu přece – z vysílačky se ozývá odpověď na moje volání, je to někdo velmi dobře slyšitelný, asi bude blízko… Ahá, on je to Grizzly z rozhledny! Tak proto.
Chvilku si povídáme přes vysílačky, abychom na sebe nemuseli křičet a shodneme se, že bude nutné vyzkoušet na rozhledně i Black Pirata, abychom měli informace o této kótě kompletní. Slunce už zapadlo a od západu se valí mračna. Děti, prochladlé pěkně do modra, dostaly klíče od auta, aby šly napřed a my ve stále sílícím větru stoupáme na rozhlednu provést poslední pokus.
Sestavení antény a připojení rádia už je otázkou spíše vteřin než minut (je tam fakt zima) a pak, zatímco Grizzly, vykloněný s anténou přes zábradlí rozhledny, se snaží neodletět s větrem, já navazuji kontrolní spojení s Ostravou a žádám o reporty. Zimou mám zatuhlé už nejen prsty, ale zřejmě i mozek, protože nazpět posílám report úplně otočený a nejspíš jsem tím notně zmátla všechny, kdo náhodou poslouchali. Naštěstí to nebyla soutěž. Jen taková malá, soukromá ostuda.
Pak už jen bleskové sbalení, sjezd po příkrých schodech rozhledny dolů a úprk k autu - z kopce to jde mnohem lépe. Pradávná sopka nad námi se černá proti temnící se obloze a nám je jasné, že jsme tu nebyli naposledy. Nad Hartou si Netopýr určitě ještě zalítá…
Komentáře