Expedice Netopýr na Velkém Javorníku
V horách jarní vítr duje, netopýr tam poletuje…
Po dlouhé expediční pauze bylo načase zase jednou vyrazit do terénu – první jarní den vycházející na sobotu a počet CB expedic nahlášených na toto datum byl jasným znamením, že toto bude skutečně důstojné zahájení sezóny. Navíc bylo potřeba vyzkoušet nějakou novou kótu, abychom měli na EBH z čeho vybírat. A taky představit světu zbrusu nové jméno pro naše expedice – Netopýr.
Historicky prvního Netopýra jsme nechali proletět po Velkém Javorníku, což je kóta, po které jsme už dlouho pokukovali. Hlavně díky nové dřevěné rozhledně, která se tyčí vysoko nad terén a slibuje tak dobré vysílací podmínky i přístřeší.
Vyrazili jsme z Ostravy v brzkém odpoledni. Autem jsme chtěli vyjet co nejvýš, abychom bagáž nemuseli tahat moc daleko, ale vrcholová silnice zakrátko končila v závějiích mokrého sněhu a popadaných stromků, takže nezbývalo než nechat auto v příkopě a dál se vydat pěšky. Zkratkami, vedoucími přímo k vrcholu, jsme museli (vzhledem k zátěži a klouzavým podrážkám) opovrhnout, a místo toho si pěkně kolem dokola obkroužit po zasněžené asfaltce celý kopec. Zdálo se to být nekonečné, ale pak jsme přeci jen stanuli na sluncem zalitém vrcholu, kde bylo procesí lidí jak v prvomájovém průvodu. Bylo jasné, že se stavěním antény budeme muset pár hodin počkat. Mezitím jsme sondovali terén a zahřívali se v hospodě – první jarný den byl sice jasný, ale ještě docela studený.
Kolem šesté večerní se davy turistů začaly pomalu vytrácet a my se vydali zabydlet rozhlednu. V nejvyšším patře jsme přimontovali Black Pirata na stožár, protáhli ho přes zábradlí ven a připevnili gumicuky k rohovému sloupku rozhledny tak, aby vyčníval nad střechu. Vítr vál mírný, takže nebyl problém s anténou manipulovat. Pokud ovšem přijde v noci slibované ochlazení a zvichření, ještě si tu užijeme srandy kopec.
O patro níž je podesta trochu v zákrytu horní přečnívající terasy, takže tam profukuje mnohem míň. Tam jsme rozložili bivak a nainstalovali rádio. Igelity sice trochu chránily před větrem a dřevěná podlaha byla o moc lepší než promrzlá zem, ale stejně bylo jasné, že vydržet tam celou noc, bude docela šichta.
Vysílat jsme začali v půl sedmé. Nejdřív jsme ulovili nejbližší expedice, chvilku skenovali pásmo a pak jsme natrvalo zakotvili na „domovské“ třináctce a ostatní naopak lovili nás. Ukázalo se, že Velký Javorník je opravdu výborná kóta, otevřená do končin, které jsme ani ze Smrku neměli šanci dobýt. Velmi dobré spojení s Brnem, Moravskou Třebovou, Boskovicemi nebo Hodonínem nás mile překvapilo a mocně jsme si to užívali. Do toho se přidala řada známých volaček z Ostravy, Karviné a blízkého okolí a zápisů v deníku utěšeně přibývalo. V půl jedenácté večer už jsme měli sedmdesát spojení, nejdelší na 228 km. Netopýrův zkušební let se vydařil.
Mezitím se stále ochlazovalo a vítr sílil. Padlo rozhodnutí opustit kótu a přesunout se domů. Demontáž antény ve větru naštěstí proběhla hladce, situaci komplikoval jen pes – sice mírně dezorientovaný prostředím a tmou, zato s úpornou snahou nám být nápomocný při balení. Po sestupu z rozhledny nás čekalo překvapení – dole panuje útulné bezvětří. Příště rozhodně zkusíme rozbít tábor na zemi.
Třešničkou na dortíku krásné rovnodenní expedice byla noční bojová hra na téma: „Hledej auto, jehož polohu sis neuložil do GPS, zaparkované pod kopcem kdekoliv v okruhu 5 km na cestě, kterou potmě v lese nedokážeš najít“. A to vše v plné CB polní s anténou a stožárem na ramenou. Netopýr si tak o této památné noci nejen protáhnul křídla, ale dokonce i chytil housera.
Komentáře