Expedice Majerovec
Aneb: „Kdo chtěl víc, nemá nic“
Poslední dubnová sobota byla krásně teplá a CB kalendáře hlásily mračna expedic po celé zemi. Sami jsme se sice na žádnou nevypravili, ale vyrazit někam na blízký kopec rozdat pár bodů, vypadalo jako dobrý plán pro vlahou jarní noc. Protože jsme se rozhodovali na poslední chvíli a auto je po výměně palivového čerpadla ještě tak trochu v záběhu, bylo třeba najít vhodnou kótu v nejbližším okolí. Halda Ema – tam by se muselo šplhat kus cesty lesem, Bobrovníky – tam by mohl rušit vysílač… co tu ještě v Ostravě máme? A hele, Výškovice. Už podle jména ideální. Těsně za posledními paneláky je dokonce v mapě vyznačená kóta - vrch Majerovec, 270 m.n.m. Žádná hitparáda, ale perfektně dostupné autem a jen pár minut cesty od domova, to bude ono. Rychle jsem do auta naházeli potřebné vybavení a vyrazili.
Vrch Majerovec není žádný kopec, jen cedule na sloupku s elektrickým vedením podél silnice. Všude kolem pole, nad hlavou dráty. Zajíždíme kousek dál po polní cestě a parkujeme auto v příkopu. U vjezdu do pole jsou pozůstatky nějakých rozbitých závor, zkusíme je použít pro přivázání kotvících lan antény, protože kolíky s sebou samozřejmě nemáme.Grizzly se megalomansky rozhodl vztyčit anténu s stožárem v celé jeho prodloužené osmimetrové délce – podmínky se zdají být dobré, vítr skoro nefouká, kotvit můžeme k závorám, tak proč ne. Takže terénní cvičení se vším všudy. Sestavit anténu a složit základní stožár už zvládáme se suverénní rutinou. Pak ale dojde na zlatý hřeb celé akce – připojování dalších dvou dílů stožáru. Takhle obrovská, pružící, ohýbající se a kinklající se věc přece nemůže držet. Navíc jsme se nějak špatně dohodli s panem Pythagorem a vybrali kotvící místa moc blízko sebe. A tak se anténa kácí k zemi.
Naštěstí byl v místě dopadu protiváhového ježury mělký příkop, takže laminát jen zapružil a vydržel. Po ohledání a zjištění nulových škod to jdeme zkusit znovu. Tentokrát se vztyčení podaří, třetí kotvící lano uvazujeme k tažnému zařízení auta. Zbývá už jen připojit koax ke Grantovi, pohodlně se usadit v autě, nalít si kafe a senzační lov ve vlnách může započít. Z rádia se ale ozývá jen chrchlání, bzukání, drnčení… všechno jen ne tisíce expedic. Grizzly se chvíli snaží domluvit s PSVmetrem (pacient na poklep reaguje), který ukazuje každou chvíli něco jiného. Zdá se, že anténa nefunguje úplně tak, jak by měla, asi je nějaká závada v koaxu. Slyšitelnost je velmi špatná, ještě po deváté večer je éter plný DX odrazů, slyšíme Portugalce, Španěly, Němce, Brity… jen ty CB expedice pořád nikde. Zdá se, že Majerovec opravdu kóta snů nebude.
Nakonec se nám podařilo uskutečnit celá 3, slovy „tři“ spojení. Inu, přátelé, takový úspěch jsme věru nečekali. Navzájem se snažíme utěšovat ujišťováním, že to úplně zbytečné nebylo, protože doma ve svinovském dolíku bychom nejspíš nechytli ani to. Ale fakt, že je to vlastně dost nuda, se nám zpochybnit nepodařilo. Jde se balit a radši pojedem domů ten šťastný lov zapít. Při demontáži antény se ukáže, že starý Pythagoras umí ukázat zuby (dvacet metrů od sebe to mělo být, né deset!) - špatně vyvážená anténa padá podruhé. Tentokrát se to bez ztrát neobešlo – jedna z protiváh je nalomená, spodní díl stožáru ohnutý. A k tomu ještě ten vadný koax… na tak produktivní výpravu je to dost dobré skóre, PAT a MAT by se od nás mohli učit. Takže teď rychle napravit škody a za tři týdny na EBH, poučeni z předchozích nezdarů, začneme znova a stejně.
P.S.: Ty tři expedice, jsme z domova nakonec slyšeli taky!