Na jarním lovu
Zatímco divoká zvěř si ještě užívá dobu hájení, lovecká sezóna na CB pásmu je už v plném proudu. Expedice vylézají ze svých vyhřátých zimních doupat a začínají hřadovat na kopcích. Nám se kvůli Grizzlyho zlomené noze zatím nepodařilo uspořádat vlastní „portejbl“, a tak jsme si chtěli vyrazit alespoň na krátký lov ostatních.
V kalendáři akci na webu CB Česká Lípa bylo na sobotu 19. dubna nahlášeno tolik expediček, že se seznam ani nevešel na jednu stranu. Jako odlovitelné se ale z naší lokality zdály jen dvě – Marco Polo a Tukani, takže jsme se rozhodli pojmout to spíše jako terénní cvičení – dobytí kóty, cvičné vztyčení expediční antény, odchyt dvou expedic a hajdy domů.
Původní záměr – provést toto vše na známé ostravské haldě Ema – jsme přehodnotili po vygenerování výškopisu mezi touto kótou a kopci, na kterých se měly vyskytovat výše zmíněné expedice. Nu, beskydské vrcholy se kvůli nám jen tak nepřesunou. Přesunuli jsme se tedy my, a to na již dříve vytipovanou kótu Svinec u Starého Jičína, která se výškopisně jevila jako mnohem příznivější. Navíc se tam dá dojet autem až na vrchol, což je v případě rekonvalescence zlomené nohy taky trochu výhoda.
Ze Svince byl v pozdním odpoledni nádherný výhled na okolní jaro. Grizzly se pustil do sestavování expedičního stožáru a smontování antény a já zatím s mnohým ócháním a ácháním foťákem kradla duše místní chráněné flóře. Fauna se (až na pár turistů a cyklistů) raději neukazovala.
Ve stále sílícím větru jsme naši President Himalayu nakonec postavili a pořádně ukotvili lany. Čistý čas stavění antény: 28 min. Pak už jen zapojit stanici na palubku auta, nalít si z termosky kafe, pořádně se uvelebit a hurá na to.
Tukany z Bílých Karpat jsme odchytili skoro okamžitě, na Marco Polo z Malé Fatry jsme si museli nějakou chvíli počkat, než pominulo DXové běsnění v éteru. A mezitím jsme scanovali vysílací kanály a žasli nad tím, kolik expedic se po okolí vyskytuje, ohlášených i neohlášených. Spousta lidí, stejně jako my, jen tak vyrazila na kopce lovit nebo rozdávat body těm soutěživějším. Čas rychle utíkal, zapadající slunce vystřídaly první hvězdy a na pásmu začal ještě větší frmol.
Vyhnalo nás až blýskání na jihovýchodním obzoru –bouře byla sice daleko, ale co kdyby... Skládání antény a stožáru ve světle čelovky byla taky nová zkušenost a dokonce se nám povedlo tam nic nezapomenout ani neztratit.
Náš „expediční deník“ se sedmi spojeními jsme nakonec přece jen odeslali – vždyť to bylo o pět ulovených kousků víc, než jsme původně chtěli :-). Svinec potvrdil svůj expediční potenciál, určitě se tam ještě vrátíme.
